Migrace blogu na WordPress – Monika Majorová

Jak jste si asi již všimli, můj blog tento týden změnil design. Ve skutečnosti nezměnil jen design, ale byl celý přesunut ze systému Gatsby do systému WordPress. Pokud se o přesunu chcete dozvědět více, čtěte dál. 🙂

Adresa blogu zůstala stejná, změnily se především adresy článků, takže pokud jste měli některý uložený v prohlížeči, uložte si ho prosím znovu. Struktura webu zůstala přibližně stejná, podobně jako obsah jednotlivých stránek. Jinak se nemusíte bát, o nic jste nepřišli, veškerý obsah jsem přenesla, nový blog může být možná trochu pomalejší, ale jinak přináší samé výhody. 😉

Co přesun přinesl vám, čtenářům mého blogu? Především vyhledávání, které má v sobě samotný WordPress a vypadá to, že funguje dobře, párkrát jsem ho zkoušela. Dále přibyly kategorie a štítky pro články. Až tu článků bude více, věřím, že to usnadní orientaci mezi nimi. Tyto funkce jsem chtěla přidat i na původní blog, trvalo by to ale déle a bylo by to více práce. Já jsem se rozhodla jít cestou jednoduchosti, což je vlastně jeden z hlavních důvodů pro přechod na WordPress^EN.

Ale začneme hezky od začátku. Proč jsem se vlastně původně rozhodla pro systém Gatsby^EN, když existuje plno dalších open-source blogových systémů dostupných zdarma, které bych mohla použít? Byl to takový můj experiment. Původně jsem se inspirovala článkem popisujícím migraci z WordPressu na Gatsby^EN (takže takový opak toho, co jsem udělala já) a vlastně celým webem autorky toho článku, založila jsem si tedy podobný blog na stejném systému. Na Gatsby se mi líbilo, že je to vlastně generátor statického webu, který se v důsledku toho načítá rychle, nepotřebuje serverové skriptování (jako třeba PHP) a je díky tomu i bezpečnější. Umožňuje psát články třeba v Markdownu (nebo v téměř čemkoliv, na co si ho nakonfigurujete), ze kterých pak sestaví výsledný web a ten už pak stačí nahrát na webhosting.

Generování webu probíhá buď na vašem lokálním počítači nebo na (CI/CD^EN) serveru, který podporuje systém Gatsby, ze zdrojových kódů obsahujících jak samotný kód webu (což je vlastně jakási šablona, která říká Gatsby, jak má vytvořit výsledný web), tak data, což jsou jednotlivé články. Zkoumala jsem Gatsby více než týden, než jsem sestavila blog, který tu byl ještě minulý týden. Bohužel k nastavení serveru, který by po každém přidaném článku nebo jiné změně automaticky znovu sestavil a publikoval web, jsem se nedostala, takže napsání nového článku pro mě znamenalo vytvořit Markdown soubor, napsat do něj článek, zkontrolovat ho po sobě v náhledu webu (Gatsby umožňuje zobrazit náhled, který se v reálném čase mění podle změn provedených v kódu), poté nechat sestavit web, následně smazat z FTP jeho starou verzi a nahrát tam hned tu novou.

Postup to byl sice zdlouhavý, ale napsat článek je samozřejmě mnohem delší a náročnější, navíc jsem časem počítala s tím, že si na to zařídím nějakou automatizaci, server, kterému jen předhodím nové zdrojové kódy a on už se postará o sestavení webu i jeho publikování. Stejně jako jsem časem chtěla vylepšit web o nové funkce. Přidal se k tomu ale i druhý důvod, proč jsem nakonec Gatsby opustila. Web byl tolik optimalizovaný na rychlost, že bylo možné ho používat téměř jako lokální aplikaci na počítači, reagoval opravdu svižně. To sebou ale neslo i nevýhody: jelikož web hojně využíval cache prohlížeče, uživatel po aktualizaci webu viděl stále starší verzi, dokud nestiskl CTRL + SHIFT + R, což způsobilo nové natáhnutí stránky ze serveru. Stalo se mi, že jsem v prohlížeči viděla verzi webu, co byla třeba měsíc stará. 😕

Možná jsem měla web nakonfigurovaný trochu špatně, možná jsem se v tom jen nevyznala dostatečně. Jelikož ale nebyl čas a už ani chuť to řešit, rozhodla jsem se experiment ukončit, poté, co jsem vyzkoušela WordPress. Chci jen říct, že Gatsby není špatný, je super hlavně pro lidi, co od webu chtějí maximální výkon a rádi se v něm budou desítky hodin „šťourat“, než ho vyladí k obrazu svému a plné funkčnosti. A baví je vývoj front-endu. 😉 Někomu, kdo naopak chce mít plně funkční web rychleji, ale stále chce ho mít na vlastním hostingu a s možností si ho případně (i později) upravit k obrazu svému, bych doporučila WordPress.

Abych ještě objasnila, proč zrovna WordPress: párkrát už jsem se s ním setkala dříve, mám zkušenost s jeho administrací, i když už léta „zapadlou“, takže jsem si musela vše zopakovat, navíc WordPress se za ty roky celkem dost změnil. Nechtělo se mi jít do žádného dalšího experimentu a na zmínku o WordPressu jsem navíc poměrně často narážela, což znamená, že je hodně používaný a bude na něj tedy celkem dost návodů. 😎

Testování a migrace webu

Ráda bych, aby tento článek nebyl jen bezcílným tlacháním o tom, jak jsem přešla z Gatsby na WordPress, ale aby měl i nějaký přínos, takže jsem se rozhodla podělit se o pár poznatků, které jsem získala při testování a při samotné migraci, napsat pár tipů, které by vám mohly pomoci při rozjíždění vlastního webu na WordPressu. Ale nejprve pár slov o tom, jak jsem začala WordPress zkoumat a testovat a jak jsem nakonec provedla samotnou migraci.

Testovat jsem začala už minulý týden, přesněji před 12 dny. Nepracovala jsem na tom samozřejmě celé ty dny, odhaduji, že jsem na tom strávila dohromady tak 3 – 4 dny, kdy jsem se tomu opravdu věnovala. Ano, bylo to určitě méně, než jsem tenkrát věnovala Gatsby. 😉 Samotná migrace mi díky této přípravě a studiu WordPressu trvala asi půl dne, blog byl vlastně nedostupný jen pár hodin. ⏰

Nejdříve jsem si vyzkoušela různá nastavení, prostudovala několik článků o WordPressu (na některé z nich odkazuji i v tomto článku) a zkusila si napsat pár testovacích článků, vyzkoušela co vlastně editor WordPressu umí, prozkoumala některé pluginy a pokusila se najít pro web i vhodnou šablonu vzhledu. Když už jsem měla vše vyzkoušené, sepsaný svůj „checklist nastavení WordPressu“ i CSS pro přizpůsobení šablony (o oboje se v článku podělím), pustila jsem se do samotné migrace webu.

Začalo to tím, že jsem svůj stávající web přesunula do subdomény old.monikamajorova.cz (jestli se chcete podívat, web tam pravděpodobně stále je, nějakou dobu tam ještě zůstane, jen tam po přesunutí plně nefunguje HTTPS a některé odkazy, ale jinak je to přesně ten web, který tu donedávna byl). Následně jsem na hlavní doménu, která se tím uvolnila, provedla „čistou“ instalaci nejnovější verze WordPressu (pomocí HTTPS, které už mám na webhostingu nastavené, viz část HTTPS níže). Poté jsem web nastavila podle svého checklistu, který popisuji v části Instalace WordPressu níže.

Pak už zbývalo jen přenést obsah. Jelikož bylo na mém blogu v době migrace zveřejněno 5 článků, přišlo mi zbytečné vymýšlet nějaký skript na převod článků, místo toho jsem prostě jeden po druhém články zkopírovala a vložila do editoru WordPressu, následně jsem je zveřejnila s původním datem vydání. WordPress dokázal až překvapivě dobře převzít formátování, jediné, co jsem ve článcích dodatečně opravovala, byly vzájemné odkazy mezi články, jelikož, jak jsem již psala, jsou nyní jiné, než bývaly dříve, a obrázky, které si nový web načítal z toho starého (zkopírovala se v podstatě jen cesta k obrázkům).

Soubory s obrázky jsem tedy vzala, nahrála přes Knihovnu médií do WordPressu, přiřadila k jednotlivým článkům a přímo uvnitř článků nahradila staré obrázky za nové přímo z knihovny médií. Přesun byl tímto během jednoho dopoledne hotový a web byl připraven k používání.

Pokud se také chystáte přejít na WordPress, vytvořit si nový web / blog na WordPressu nebo na něm dokonce už svůj web máte, mohly by se vám hodit některé z poznatků a tipů, na které jsem při testování přišla a se kterými se podělím níže. Pokud je tomu tak, čtěte dál. 😉

HTTPS

První věcí, co je dobré na (zvláště dynamickém) webu mít, je aktivovaný (nejlépe vynucený) protokol HTTPS. Jen pro jistotu: dynamickým webem mám na mysli takový, který se sestavuje na serveru a do kterého zpravidla mohou uživatelé zasahovat (přihlašovat se, psát články, editovat obsah), takže web běžící na WordPressu je dynamický (opakem toho je statický web generovaný třeba pomocí Gatsby, který se při změně musí znovu nahrát na server, na kterém se již nemění). Proč mít na webu HTTPS? Jednoduše proto, že přes protokol HTTP, který je výchozím pro web, se data přenáší nešifrovaně a lze je „odposlechnout“ ze síťové komunikace – včetně přihlašovacího jména a hesla. Doporučuji si přečíst odkazovaný článek, pokud o tom pochybujete. 😉 A nespoléhala bych na to, že vaše Wi-Fi síť je zabezpečená, požadavek pochopitelně putuje internetem mimo vaši síť, až k serveru.

Jak tedy na to? V první řadě je potřeba si HTTPS aktivovat u vašeho poskytovatele hostingu. U mého, Wedosu, jsem postupovala podle jejich návodu na HTTPS, resp. podle jeho začátku. Můj postup se mírně lišil:

Aktivovala jsem příplatkovou službu „podpora HTTPS na doméně (SNI)“, již při objednávce webhostingu, protože jsem věděla, že budu chtít HTTPS, ale jde to aktivovat i později. Služba nyní stojí 12 Kč / měsíc (lze využít i bezplatného sdíleného certifikátu, je to určitě lepší, než HTTP, jen prohlížeče pak hlásí chybu při přístupu na web – tuhle variantu bych tedy použila jen při přihlašování do administrace webu, aby nebylo možné „odposlechnout“ přihlašovací údaje, a celkově pro administraci, zbytek webu bych nechala na HTTP. Ale nezkoušela jsem to, používám tuhle ještě bezpečnější, placenou variantu).
Dále jsem aktivovala podle návodu pomocí rychlého nastavení certifikát Let’s encrypt a počkala asi hodinu, než začal být web přístupný na adrese https://monikamajorova.cz. Web mám na hlavní doméně, tudíž nebylo potřeba nastavovat subdomény.
Poté jsem přes FTP přidala na konec souboru .htaccess v adresáři www kód uvedený v článku. Níže tento kód přikládám, můžete si ho klidně zkopírovat. Tento krok jsem provedla ale až po instalaci WordPressu, resp. před instalací jsem obnovila výchozí .htaccess od Wedosu, dělá se to v administraci webhostingu na stránce Nástroje. Není to nutné dělat, slouží to pro vynucení HTTPS na celém webu (netýká se to tedy jen WordPressu). Pokud máte web také u Wedosu a chcete využít jejich jednoduchý instalátor WordPressu, tento krok s editací .htaccess (zatím) přeskočte. Doporučuji to udělat až po dokončení instalace.

RewriteEngine On 
RewriteCond %{HTTPS} off 
RewriteRule (.*) https://%{SERVER_NAME}/$1 [R=301] 
Header set Content-Security-Policy "upgrade-insecure-requests;"

Použít nebo nepoužít instalátor WordPressu od Wedosu?

Po nastavení HTTPS (i bez něj, ale určitě bych jeho nastavení doporučila) můžeme přistoupit k instalaci samotného WordPressu. Pokud máte web u poskytovatele, který nabízí instalaci WordPressu, můžete toho využít, ale pokud dovedete (nebo se to naučíte) vytvořit na webhostingu databázi a nahrát soubory prostřednictvím FTP, doporučuji spíše tuto variantu. Já jsem zkoušela instalaci přes Wedos a vypadá to, že autoři opravdu mysleli na zabezpečení, web se dá od začátku nastavit na HTTPS a konfigurace vypadá na první pohled zabezpečeně. Pro začátečníky jejich instalátor doporučuji, s jinými instalátory zkušenosti nemám. 🙂

Web nainstalovaný pomocí instalátoru se mírně liší od toho, co je nainstalovaný svépomocí. Pokud si to nastavíte, obsahuje už po instalaci bezpečnostní plugin pro limitování počtu přihlášení, na druhou stranu jsem (i po aktualizaci na nejnovější verzi) narazila v administraci na více věcí, které nebyly přeloženy do češtiny, než při instalaci nejnovější verze svépomocí. Možná to je jen tím, že se při aktualizaci někde čeština neaplikovala, ale tím si nejsem jistá. Dalo by se ale říci, že jsou to téměř rovnocenné instalace. Je tedy jen na vás, vašich schopnostech a samozřejmě možnostech vašeho webhostingu, jaký způsob si vyberete.

Instalace WordPressu

Nechci zde popisovat instalaci WordPressu krok za krokem, ostatně na to je na internetu spousta návodů, nebo to za vás může udělat instalátor od vašeho webhostingu, pokud si zvolíte tuto cestu. Chtěla bych se jen podělit o pár svých postřehů, které jsem získala při svých pokusech:

Aby web fungoval na protokolu HTTPS (pokud jste si nastavili certifikát, viz výše), je nejjednodušší spustit instalátor (tj. přejít poprvé po nahrání souborů WordPressu na web) přes adresu s protokolem HTTPS (tedy např. https://monikamajorova.cz) – o správné nastavení se už instalátor postará. Přepnout to lze kdykoliv později, je to ale o trochu složitější (a je na to spousta jiných návodů). Tento tip jsem našla v podrobném průvodci HTTPS a WordPress, můžete se tam podívat, pokud hledáte více informací. 😉
Pokud používáte instalátor od webhostingu, mělo by stačit tam vybrat variantu HTTPS (pokud to instalátor od vašeho webhostingu podporuje).
Přihlašovací jméno pro admina (správce) byste měli zvolit jiné, než výchozí „admin“. Pomůže to odradit některé hackerské roboty, tj. programy, které zkouší se pod tímto jménem přihlásit na různé WordPressové weby.
Předponu tabulek v databázi byste měli zvolit jinou, než výchozí „wp_“, není to sice tak nutné, jako zvolit jiné jméno správce, ale přidá to trochu na bezpečnosti webu a nic vás to nestojí (instalátor od Wedosu toto dělá automaticky).
Doufám, že nemusím připomínat důležitost nastavení opravdu bezpečného hesla pro administrátora a pokud možno i pro další přístupy jako databáze, FTP, administrace webhostingu, apod. Čím delší heslo je, tím lépe.
Další vrstvičku zabezpečení můžete přidat po instalaci vytvořením dalšího uživatelského účtu, pod kterým budete publikovat články, s omezenými oprávněními, např. Redaktor (může jen psát a editovat svoje články a spravovat u nich komentáře) nebo Šéfredaktor (může navíc editovat stránky, kategorie, štítky a články všech ostatních autorů). Více o uživatelských rolích se můžete dočíst například v článku o správě uživatelů ve WordPress. Za prvé, uživatel publikující články je na webu vidět a tak je pravděpodobnější, že se na něj hackeři zaměří (a je přeci jen lepší, když hacknou někoho s nižšími oprávněními 😉 ), za druhé, pokud jste většinu času, tj. při psaní článků, přihlášení pod redaktorským účtem, nemusíte věnovat tolik pozornosti tomu, abyste si něco na webu omylem nerozbili, jelikož jen administrátor může měnit některá nastavení. 😉
Pokud vás na webu pracuje více, silně doporučuji každému vytvořit vlastní redaktorský účet a nedávat všem práva administrátora, ale jen sobě, případně lidem, kteří to opravdu potřebují, mám pocit, že šikovnější člověk dokáže prostřednictvím tohoto účtu díky možnosti úpravy některých PHP skriptů převzít kontrolu nad celým webem, tj. umístit si vlastní (klidně i škodlivé) PHP skripty do adresáře s webem. Nemám to vyzkoušené, ale teoreticky to možné je. Střežte svůj administrátorský účet jako oko v hlavě. 😉

Nastavení WordPressu

Sepsala jsem si takový svůj checklist, co všechno nastavit po instalaci WordPressu, aby fungoval podle mých představ. Chápu, že vaše představy o fungování vlastního webu budou jiné, můžete se přesto mým nastavením inspirovat:

Nástěnka:

Úvodní stránka: Nastavit bloky, které chci vidět v administraci (například skrývám WordPress akce a novinky, bloky si také přetahám, aby nebyly pod sebou, ale vedle sebe).
Aktualizace: Aktualizovat WordPress, pluginy i šablony (vše, co jde). Pokud vím, že některé pluginy či šablony nebudu chtít používat, odeberu je ještě před tím, je myslím zbytečné je aktualizovat a pak mazat.

Stránky > Přehled:

Vytvořit stránky Úvod (s obsahem, který se bude zobrazovat na hlavní stránce webu) a Blog (prázdnou), smazat Sample Page.
Vytvořit další potřebné stránky (např. Kontakt, O mně).

Nastavení > Obecné:

Nastavit název a popis webu (já mám třeba popis prázdný, protože se mi nehodilo, jak se zobrazoval na webu – název určitě doporučuji, zobrazuje se na hodně místech a nahoře na webu se dá vyměnit za logo)
Nastavit správný formát data (j. n. Y) a času (G:i) a také časovou zónu (Praha).

Nastavení > Publikování:

Smazat údaje pro publikování přes e-mail (mě stačí webové rozhraní, asi to smazání není úplně potřeba, ale jsem klidnější, když to tam není).
Vymazat notifikační služby (opravdu nepotřebuji, aby WordPress upozorňoval jiné služby, když zveřejním článek; možná to může zvednout návštěvnost, ale já mám ráda pod kontrolou to, kam sdílím odkazy na svůj blog).

Nastavení > Zobrazování:

Nastavit úvodní stránku na statickou stránku Úvod (díky tomu se její obsah zobrazí při vstupu na web), stránku s příspěvky na Blog (tato stránka se automaticky naplní mými blogovými příspěvky).
RSS nastavit na Pouze několik úvodních vět (díky tomu přijdou čtenáři přímo na můj blog, když je zaujme úvod článku v RSS čtečce, místo aby četli celé články tam).

Nastavení > Nastavení komentářů:

Vypnout upozorňování webových stránek, na které je odkazováno v příspěvku (prý to může pomoci proti spamu, zároveň, podobně jako u notifikačních služeb, nemám zájem, aby můj web sám někam komunikoval).
Vypnout oznamování příchozích odkazů (podobně jako předchozí bod, v případě zájmu si můžete přečíst článek o tom, co jsou pingbacky a trackbacky).
Vypnout povolení návštěvníkům přidávat komentáře (alespoň zatím, než vyřeším jejich moderování a další technické záležitosti, momentálně na to nemám čas, uvidíme později). Pozor! U případných již existujících příspěvků je potřeba komentáře ještě dodatečně vypnout! Naštěstí to lze udělat hromadně pomocí Rychlých úprav. 😉
Zapnout Přidávat komentáře mohou jen registrovaní a přihlášení uživatelé (podobně jako předchozí bod).
Zapnout všechna upozornění e-mailem (pro lepší přehled o příchozích komentářích pro schválení, viz další bod).
Zapnout Každý komentář musí být schválený ručně (lepší kontrola nad spamem – pokud komentáře časem zapnu).

Nastavení > Trvalé odkazy:

Nastavit základní nastavení na Název příspěvku (nepředpokládám, že bych na web / blog napsala dva články / stránky se stejným názvem, a kdyby ano, WordPress si s tím myslím poradí; jinak číselné odkazy uživateli nic neřeknou a datum jen prodlužuje délku odkazů, což je podle mě nežádoucí). Uvažovala jsem o přidání kategorie článku do adresy (tj. %category%/%postname%, ale to opět adresu prodlouží a navíc, když budu chtít článek přesunout do jiné kategorie, změnilo by to trvalý odkaz a taková změna je nežádoucí.
Základní část URL adresy rubrik: rubrika (bez tohoto nastavení je tato část anglicky).
Základní část URL adresy štítků: stitek (bez tohoto nastavení je tato část anglicky).

Nastavení > Limit Login Attempts > Settings (tato část je od pluginu Limit Login Attempts Reloaded, který tam dává instalátor od Wedosu, v „čisté“ instalaci není):

Zapnout GDPR compliance (převede adresy IP ukládané do logu na MD5 hash, takže se samotné adresy IP neukládají).
Zapnout Email to (adresa stejná jako admin) – díky tomu budu vědět, když se mi tam pokusí někdo vícenásobně přihlásit a plugin ho zablokuje.

Příspěvky:

Přehled: Smazat příspěvek Hello world! (není na blogu potřeba, napíšu si vlastní příspěvky).
Rubriky: Přejmenovat rubriku Uncategorized na Nezařazené (bylo to anglicky myslím jen u instalace přes Wedos instalátor, v „čisté“ instalaci by to mělo být česky).

Vzhled (většina těchto voleb závisí na zvolené šabloně!):

Šablony: Aktivovat šablonu, kterou chci používat (např. Twenty Twenty, ostatní smazat). Samozřejmě je možné si stáhnout úplně jinou, která se mi zalíbí, a smazat ostatní – je bezpečnější jich tam mít méně a je toho také méně k pravidelné aktualizaci.
Widgety: Vyházet všechny widgety ze zápatí dolů do neaktivních (mě se prostě v patičce nelíbí, některé šablony umí třeba postranní menu, ale zatím jsem nenašla takovou, která by mi vyhovovala; asi si časem napíšu vlastní).
Menu: Vytvořit menu Hlavní menu, Zápatí a Sociální sítě a přiřadit je do příslušných částí šablony (opět, různé šablony mají různá menu, pro svoji Twenty Twenty mám Hlavní menu nastavené ve Vodorovném menu pro počítač, do Mobilního menu se nastaví, pokud jsem dobře vypozorovala, samo).
Přizpůsobit:
- Základní informace: Nastavit ikonu webu (já tedy ikonu zatím nemám, ale až budu mít, nastavím ji sem 😀 ).
- Barvy: Nastavit barvy webu (použije se například na odkazy, opět to ale záleží na konkrétní šabloně).
- Možnosti šablony: Zobrazovat vyhledávání ano, Zobrazovat životopis ne, v archivech zobrazovat Shrnutí (kdybych dělala web pro více autorů, životopis bych zapnula, je to takové to okénko s informacemi o autorovi na konci každého článku; pro blog od jednoho autora mi to přijde zbytečné).
- CSS: Vložit sem vlastní CSS stylopis (pro ještě větší přizpůsobení šablony, viz níže).

Uživatel > Vytvořit uživatele:

vytvořit uživatele, který bude publikovat články (redaktorský účet)
uživatelské jméno s malým písmenem (vkládá se do URL adresy jeho profilu, a to je zvykem psát malými písmeny, jinak je to ale víceméně jedno)
úroveň: Šéfredaktor (nebo Redaktor, viz výše)
později vyplnit profil uživatele (zobrazuje se na webu, uživatel si ho může vyplnit sám)

Pluginy > Přehled pluginů:

Nainstalovat / aktivovat potřebné pluginy: Akismet Anti-Spam (jen v případě, že jsou povolené komentáře, jinak je zbytečný; bývá dodáván už s WordPressem, ale je potřeba aktivovat), Mainteance (pokud web často upravujeme, umožňuje přepínat ho do režimu údržby), UpdraftPlus (pro zálohování databáze i souborů), Limit Login Attempts Reloaded (omezení počtu chybných přihlášení – ochrana proti útokům hrubou silou) … Výběr záleží na vašich vlastních potřebách, toto je pár tipů, na které jsem narazila při testování, ale většinu z nich nepoužívám – pokud nejsou opravdu přínosem, je lepší je nemít (čím méně pluginů, tím lépe).
Smazat nepotřebné pluginy (každý plugin je třeba aktualizovat, jinak je to bezpečnostní riziko, a každý plugin také může trochu zatěžovat web, proto lépe je méně, ale zase pokud vám usnadňuje práci nebo přidává nějakou užitečnou funkci, nechte si ho, od toho ty pluginy existují 😉 ).

Nástroje > Stav webu: Zkontrolovat a případně opravit problémy (já jsem díky tomu zjistila, že je dobré smazat neaktivní šablony a pluginy, nebo že mám na webhostingu aktivovanou starší verzi PHP).

Vylepšení vzhledu pomocí CSS

Při nastavování WordPressu jsem se zmínila o vlastním CSS stylopisu, kterým si můžete vylepšit šablonu. Pokud jste narazili na šablonu vzhledu, která vám plně vyhovuje, gratuluji a nic dalšího nemusíte řešit. Jenže mě se ani jedna nelíbila a nechtělo se mi jít shánět po internetu další, jelikož mám celkem specifické požadavky a nechtělo se mi strávit další hodiny hledáním, které nemuselo přinést žádný výsledek. Napsala jsem si tedy alespoň vlastní styl, který vzhled webu přizpůsobil tak, aby se na něj alespoň „dalo dívat“. 😀

Jestli je to také váš případ, že se vám žádná šablona nelíbí a umíte CSS (nebo se ho naučíte), můžete zkusit jít taky touto cestou a upravit si vzhled šablony k obrazu svému. Jestli se vám líbí vzhled mého blogu, klidně si můžete převzít můj CSS stylopis, který přikládám níže, nebo se z něj inspirovat. Je určený pro šablonu Twenty Twenty a časem ho budu ještě upravovat a dodělávat, ale prozatím mi stačí. Později si asi vytvořím i vlastní šablonu, pokud nenarazím na nějakou, co by mi vyhovovala, momentálně ale nemám dostatek času na tvorbu a přijde mi užitečné napsat nějaké další články, abyste měli co číst. 😉 Vzhled není podle mě tak důležitý, jako obsah.

/* ===== Konkrétní stránky: ==== */

/* Skrytí nadpisu na hlavní stránce: */
article#post-7>header.entry-header {
	display: none;
}

/* Stylování sloupku v úvodu: */
.uvod-sloupek {
	background-color: #ddffdd;
	margin-top: 25px;
	border-radius: 10px;
	border: 1px black outset;
	padding-left: 10px;
	padding-right: 10px;
	padding-bottom: 5px;
}

.entry-content .uvod-sloupek>h2 {
	margin-top: 10px;
}

/* ===== :Konkrétní stránky ==== */

/* ===== Nadpisy: ===== */

h1,
.heading-size-1 {
	text-align: left;
	font-size: xxx-large
}

h2.entry-title {
	font-size: xx-large;
}

h2,
.heading-size-2 {
	font-size: xx-large;
}

h3,
.heading-size-3 {
	font-size: x-large;
}

.comment-reply-title {
	text-align: left;
	font-size: xx-large;
}

/* ===== :Nadpisy ===== */

/* ===== Šířka obsahu: ===== */

/* Šířka nadpisů: */
.section-inner.medium {
	max-width: 120rem;
}

/* Šířka obsahu stránky: */
.entry-content > *:not(.alignwide):not(.alignfull):not(.alignleft):not(.alignright):not(.is-style-wide) {
	max-width: 120rem;
}

/* Šířka a zarovnání příspěvku: */
/* Meta-informace - zarovnání: */
.post-meta-single-top .post-meta {
	justify-content: left;
}

/* Meta-informace - šířka: */
.post-meta-wrapper {
	margin-top: 1rem;
	max-width: none;
}

/* Kategorie: */
.entry-categories-inner {
	justify-content: left;
	margin: 0;
}

.entry-categories a {
	border-bottom: none;
	margin: 0;
	text-transform: none;
}

/* Šířka hlavičky: */
.header-inner {
	max-width: 120rem;
}

/* Komentáře - šířka: */
.comments-inner.thin {
	max-width: none;
}

.comments-header.small {
	max-width: none;
}

/* Komentáře - pozice avataru: */
.comment-meta {
	padding-left: 8rem;
}

.comment-meta .avatar {
	left: 0rem;
}

/* ===== :Šířka obsahu ===== */

/* ===== Další pozicování: ===== */

.singular .entry-header {
	padding-top: 0;
	padding-bottom: 3rem
}

/* ===== :Další pozicování ===== */

/* ===== Horní lišta: ===== */

/* Vyhledávání: */

/* ===== :Horní lišta ===== */

/* ===== Patička: ===== */
.footer-top,
.footer-widgets-outer-wrapper,
#site-footer {
	padding: 2rem 0;
}

.reduced-spacing.footer-top-visible .footer-nav-widgets-wrapper,
.reduced-spacing.footer-top-hidden #site-footer {
	border: none;
}

.footer-top {
	border-top: 0.1rem solid #dedfdf;
}

.footer-menu {
	font-size: 1.8rem;
	font-weight: 700;
	letter-spacing: -0.0277em;
}

/* ===== :Patička ===== */

Závěr

Na závěr bych se chtěla podělit ještě o pár dalších tipů pro používání WordPressu:

Pro testování především různých pluginů, ale i šablon a dalších nastavení, doporučuji udělat druhou instalaci WordPressu, třeba i na stejném hostingu, dejme tomu v podadresáři nebo lépe na jiné subdoméně (pokud máte možnost vytvářet subdomény, jen pozor, pokud používáte HTTPS, bude možná potřeba subdoménu přidat do certifikátu, viz následující tip). Jednak si nerozbijete stávající web, jednak po sobě pluginy občas i po odinstalaci nechávají zbytky jako třeba tabulky v databázi, a je zbytečné si zanášet web něčím, co třeba pak nevyužijete. 😉
Pokud vám Wedos instalátor hlásí problém s .htaccess souborem, přestože máte výchozí .htaccess, problém může být v tom, že se snažíte nainstalovat WordPress na subdoménu, kterou nemáte ve svém HTTPS (např. Let’s encrypt) certifikátu. Nejprve ji tam přidejte v administraci HTTPS.
Seznamte se s blokovým editorem WordPressu pro stránky a příspěvky. Projděte si, jaké umí bloky a kde je najdete – může vám to usnadnit práci, až budete chtít třeba vložit do článku video z YouTube. 🙂
Věnujte pozornost nastavením příspěvku nebo stránky před publikováním. Ujistěte se, že jsou pro příspěvek vypnuté / zapnuté (podle toho, jak potřebujete) komentáře, pingbacky a trackbacky, že máte nastavenou kategorii a štítky, můžete si také zobrazit náhled článku a zkontrolovat, že vypadá tak, jak jste ho zamýšleli.
Využívejte nastavení data a času publikace, když se vám to hodí. Já jsem například při přenášení obsahu ze starého blogu (z Gatsby) nastavila datum na to samé, jako bylo na starém blogu, článek se v takovém případě klasicky zveřejní s daným datem a podle toho se i zařadí mezi ostatní. Zveřejnění článků lze ale i naplánovat, a to tak, že nastavíte datum do budoucnosti. V tom případě se na webu neobjeví hned, ale až v ten den a čas, který nastavíte. Díky tomu lze například napsat najednou několik článků do zásoby, které se pak na blogu postupně samy zveřejní.

Doufám, že se vám nová podoba mého blogu líbí a pokud plánujete psát vlastní blog, nebo už ho píšete, přeji vám mnoho úspěchů s vaším blogem. 😉